Kdybych měl moderátora Aleše Cibulku vystihnout třemi přívlastky, okamžitě mě napadnou slova laskavost, nonšalance a profesionalita. S nimi moderuje svoje pořady, s nimi, jak jsem se sám přesvědčil, jedná v běžném životě, s nimi dokonce nesl i svou kůži na trh, když v pořadu televize Barrandov představil svého registrovaného partnera Michala Jagelku, čímž celému národu s konečnou platností sdělil, jak se to má s jeho sexuální orientací.

A nyní několik strohých dat. Narodil se roku 1977 v Sokolově, v současné době moderuje několik pořadů v České televizi a Českém rozhlase, je partnersky registrovaný s hercem a moderátorem Michalem Jagelkou a loni v prestižní anketě GayStars získal první místo v kategorii Osobnost roku.

****

Já mám, Aleši, podezření, že jste si partnera Michala Jagelku vybral hlavně kvůli jeho příjmení. Prostě proto, aby se obě vaše příjmení na poštovní schránce rýmovala, a dobře se tím pamatovala listonošům. Nebo se vaše seznámení odehrálo jinak?

,,To jste mě pobavil, vybírat si partnera podle příjmení! To bych taky mohl skončit s nějakým Mrkvičkou nebo Petrželkou jen proto, abychom byli ideální zeleninová dvojice. Ne - vážně. S Michalem jsme se vídali už jako studenti, několikrát jsme na sebe narazili v dabingovém studiu. Jednoho dne mi přišla esemeska, jestli bych s ním nešel na panáka. No a já šel. To, že jsem měl doma už dávno schovaný časopis s jeho rozhovorem, jsem mu přiznal až mnohem později..."

Trochu nám prozraďte, co se dělo u toho panáka...

,,Pili jsme fernet s kolou, povídali si a kolem jedenácté večer jsme se rozešli. To bylo v pondělí. Pak jsem odjížděl pracovně mimo Prahu, takže jsme si celý týden esemeskovali. V pátek jsme se viděli znovu - a od toho pátku jsme spolu desátým rokem."

Jaký byl váš coming out?

,,Já jsem vlastně nic takového nezažil. Už v rané pubertě jsem měl jasno, jak to se mnou je. Fakt, s tímhle jsem nikdy neměl problém. Ohromnou oporou pak samozřejmě byli moji rodiče. Nikdo mi nevyhrožoval, nikdo neskákal z okna, naši to prostě vzali tak, jak to je. A jiného zetě než Michala už by ani nechtěli. Natož snachu! To bych přál všem klukům i holkám, kteří tohle řeší. Když sleduji výroky poslankyně Šojdrové, otevírá se mi kudla v kapse. Ta dáma je tak primitivní, až zůstává rozum stát. Když poslouchám její moudra, vybavuje se mi doktor Štrosmajer se svým slavným výrokem: »Kdyby hloupost nadnášela...«"

Říká se, že spokojené manželství, a o partnerství to jistě platí také, spočívá ve vzájemné toleranci, které se musejí oba pořád učit. Nad čím jste museli jeden u druhého v průběhu vztahu nejvíc přivírat oči?

,,Asi budeme působit jako nenormální dvojice, ale my jsme nic zásadního překusovat nemuseli. Říká se, že největší procento vánočních neshod je kvůli bramborovému salátu; každý z manželů je zvyklý - zřejmě z rodiny - dělat ho jinak a nejsou schopni se domluvit. My jsme se hned na začátku shodli i na tom salátu. Ale máte pravdu, tolerance je to nejdůležitější. Takže já Michalovi toleruji, že je kuřák, a on mně moji neustálou roztržitost. Nechápu, jak může někdo odejít z domova, nic nezapomenout, všude zhasnout a ještě si s sebou vzít kreditní kartu i mobil. To se mi - k jeho úžasu - podaří zřídkakdy."

Zažili už jste partnerskou krizi?

,,Pokud někdo tvrdí, že se ve vztahu nepohádá, pak podle mého lže. Taková zdravá a hezká hádka vztah jenom pročistí. Partnerskou krizí jsme ale neprošli, zřejmě právě díky té zmíněné toleranci. A musím to hned zaklepat, snad nás krize ani nečeká."

KDYBY STARÉ FILMY NEBYLY DOBRÉ, NIKOHO BY NEZAJÍMALY

Jste známý propagátor protagonistů prvorepublikového filmu. Vzpomenete si, kdy vás starý černobílý celuloid poprvé okouzlil?

,,Vzpomínám si přesně na to, jak jsem staré a černobílé filmy jako mladý kluk neměl rád. Přijeli jsme k dědovi a babičce, v televizi podivně deklamovaly afektované herečky a páni továrníci sváděli chudá děvčata... Starým filmům jsem přišel na chuť paradoxně až v době puberty. První, který si vybavím, je Hotel Modrá hvězda. Přesně scéna, kdy Ferenc Futurista klouže po náledí před hotelem. Dodnes ale tuhle scénu nemám rád."

Když jste se zmínil o filmu Hotel Modrá hvězda, řeknu vám, co tenhle film provedl mně. Asi rok jsem nekouřil a už jsem na kouření skoro zapomněl. Díval jsem se pak na Modrou hvězdu, Oldřich Nový si tam ležérně zapálil papirosku, něco říkal tím svým vemlouvavým hlasem, vyfukoval při tom sinusoidu kouře a já najednou dostal takovou chuť na tabák, že jsem v zimě večer musel běžet do nejbližší hospody a tam si koupit cigarety. A pak je vykouřit. Jak je to s vámi a s kouřením? Váš partner kouří, a vy vůbec?

,,Ne ne, nikdy jsem nekouřil. Snad jen jednou, a to jako rybář Sykoš ve známé Veselohře na mostě. Tehdy jsem hostoval v karlovarském divadle. Asi tím neudělám radost odpůrcům kouření, ale několikrát jsem se o to pokoušel. Nikdy mi to díkybohu nezachutnalo. Dát si panáka a k němu cigaretu mi připadá ohromně elegantní. Ano, Michal kouří, takže o sobě tvrdím, že jsem nejsilnější pasivní kuřák v republice."

Zpátky k filmům. Zkuste definovat, co vlastně jste v těch starých filmech objevil, že vás to zaujalo právě v pubertě a už vám to celoživotně zůstalo...

,,No, vy mi dáváte zabrat! Jak to formulovat? Já bych to snad ani nedokázal. Ať se každý podívá na nějaký osvědčený pamětnický film, a buď ho osloví, nebo ne. Mohl bych teď vyjmenovat tradiční klišé typu: muži bývali galantní, ženy byly dámami, ale to bych opakoval, co řekli jiní. Zůstaňme tedy u toho, že prostě mají své neoddiskutovatelné kouzlo. A navíc - prověřil je čas."

Kdybyste si měl na pustý ostrov vzít tři staré filmy, které by to byly?

,,Hotel Modrá hvězda, Nebe a dudy a cokoli s Haasem. Mám je nejraději. Nedovedu si ale představit, že bych si na pustém ostrově pouštěl filmy pro pamětníky..."

Který herec z prvorepublikových filmů na vás působí nejvíc sexy?

,,Bezkonkurenčně Antonín Novotný. Proč? Podívejte se na něj na webu: http://www.csfd.cz/herec/4793-novotny-antonin/."

Prvorepublikové filmy byly odtržené od reality zrovna jako současné telenovely - pokud pomineme tehdejší výjimečné snahy o sociální dramata. Myslíte si, že se lidé za nějakých padesát let budou dívat na současné telenovely s podobným shovívavým zaujetím, jako my teď sledujeme prvorepublikové filmy?

,,Nedovedu si to představit. Navíc filmy té doby byly natáčeny s jasným cílem. Na jedné straně lidi pobavit, ale na straně druhé je propaganda zneužívala k tomu, aby se diváci starali spíš o to, v čem přijede Mandlová na Filmové žně, než o to, že je válka. Ne nadarmo měl Kristian premiéru několik dní po začátku války. Jak už jsem řekl, tyhle filmy prověřila doba; většina z nich měla premiéru před sedmdesáti lety. Kdyby nebyly dobré - a nejen filmy, ale i herecké výkony -, nikoho by dnes nezajímaly."

CHYSTÁM PŘEKVAPENÍ K VÝROČÍ NATAŠI GOLLOVÉ

Co bylo podnětem k tomu, abyste se starými českými filmy začal zabývat natolik, že o jejich protagonistech píšete knihy?

,,Nutnost. Když jsem s tím začal, žádné biografie o hercích té doby nebyly na trhu. A podívejte se dnes. Dlužno podotknout, že vycházejí kromě kvalitních knih i totální braky. Některým rádobyautorům stačí dát na titul fotografii z pamětnického filmu, stáhnout několik informací z internetu - a mají knihu. Z toho je mi smutno."

Na rozdíl od takových rádobyautorů jsou vaše knihy svou kvalitou výjimečné. Jak dlouho životopisnou knihu tvoříte?

,,Tu první, o Nataše Gollové, jsem psal osm let, tu druhou dva. To je doba, která už dnes není obvyklá. Mám ale čisté svědomí; troufnu si říci, že jsem prolezl všechny archivy, objel divadla, vyzpovídal pamětníky - takže mi snad neunikl nikdo důležitý. Navíc jsem zastihl ještě v plné síle třeba i Svatopluka Beneše nebo Stellu Zázvorkovou. Bez nich by se tyhle knížky napsat nedaly."

Dosud jste vydal životopisné knihy o herečkách Nataše Gollové a Zdence Sulanové. Chystáte nějaký další životopis?

,,Plním si sen a už potřetí na podzim vychází Cibulkův kalendář pro pamětníky. Mám radost z toho, že několik desítek tisíc lidí má můj kalendář na stole. Letos jsem dokonce vyrukoval s novinkou: kromě Cibulkova kalendáře pro filmové pamětníky vyjde i stolní kalendář pro milovníky televize. Několik týdnů jsem trávil ve fotoarchivu České televize, takže milovníci historie televizního vysílání se mají na co těšit. V dubnu navíc vychází kniha O češtině 3, což je knižní podoba našeho televizního pořadu. No a před Vánocemi vyjde kniha, shrnující mých šest let v rozhlasovém Toboganu. A aby toho nebylo málo - na rok 2012, což je rok stého výročí narození Nataši Gollové, chystám překvapení."

VYHAZOV Z ČESKÉHO ROZHLASU BYLA DOBRÁ REKLAMA

Ve své práci vypadáte velmi spokojený. Přesto - měl jste někdy v životě pocit, že děláte něco, co vám není vlastní?

,,Kdysi jsem míval tenhle pocit docela často. Nicméně postupem let se mi dostalo toho luxusu brát jen práci, která mě baví a ze které mám radost. Život je opravdu hodně krátký na to, abychom dělali věci, které nechceme. Z toho už jsem vyrostl."

Před lety vám dali výpověď z Českého rozhlasu jen proto, že jeden host pořadu Host do domu řekl, že Jiří Paroubek vypadá jako Stalin. Jak jste takové »řešení« tehdy prožíval?

,,Je fakt, že tahle historka mě neustále dohání. Pro reklamu jsem si nemohl přát víc. Abych to ale uvedl na pravou míru, nešlo o Stalina, jak bývá někde uváděno. Čili jednou provždy: host mého pořadu Yvonne Přenosilová doslova řekla, že, cituji: »Jiří Paroubek má podobná gesta, jaká míval Mussolini.« S tím nelze než souhlasit, což potvrdili i odborníci na nonverbální komunikaci. Mimochodem, tehdy se tímto výrokem zabývala snad všechna česká média. V dnešní době, kdy už se z české politiky stal nevybíravý kanál, kdy na sebe politikové ukazují zdvižené prostředníčky a nadávají si do debilů a buzerantů, by si toho nikdo ani nevšiml."

Dnes moderujete i pořad o češtině. Co vás na současné mediální češtině štve?

,,Na češtině mě neštve vůbec nic. Velmi často mě ale štvou někteří lidé, kteří neumějí češtinu správně používat. Poslouchat některé politiky je skutečně školení trpělivosti. Nezastávám ten názor, že současná čeština je v úpadku. Je to prostě moderní pružný jazyk, který je nucen doplňovat slovní zásobu a modernizovat se."

Změnil byste něco na pravidlech českého jazyka?

,,Ne ne, jsem spokojený, jak to je. Čeština je tak nádherná, barevná a rozmanitá, že bych ji nechal beze změn. A patří k tomu i její rajcovní složitost."

V čem si sám při psaní nebýváte jistý? Já si třeba musím vždycky dávat pozor, abych napsal »rozuměl« bez »n«, a ne »rozumněl«...

,,S gramatikou nemám velké problémy, ale mou Achillovou patou je užívání zájmen »mě« a »mně«. Vždycky se musím na vteřinku zastavit a uvědomit si, co je správně."

PO NĚKOLIKA LITRECH SANGRIE SE KRÁSNĚ SNÍ...

Máte nějaký svůj recept, jak rychle zaplašit špatnou náladu?

,,Mám doma toho nejlepšího chlapa na světě. V jeho náruči zaháním všechny chmury. Lepší recept nemám. Ale nepůjčím vám ho, najděte si svého!"

Zaskočila vás někdy při vystoupení tréma?

,,Jiřina Jirásková tvrdí nádhernou věc: Tréma pramení z nepřipravenosti. Proto se snažím být vždy stoprocentně připraven, abych trému minimalizoval. Ale co si budeme povídat, stejně jako většina veřejně činných lidí mám takovou tu zdravou trému, to chvění v žaludku, docela rád."

Nosíte u sebe na jevišti nebo před kamerami nějakého talismánka?

,,A víte, že ne? Asi bych se pak bál, kdybych ho někde zapomněl."

Jste velmi vytížený člověk. Najdete si občas chvilku, abyste se jen tak zasnil?

,,Těch chvil opravdu není hodně, ale když se naskytnou, snívám rád. Tak třeba se zasním a vzpomínám na léto. Například v zasněžené době je to ideální relaxace. Naše léto s Michalem už vypadá deset let stejně - trávíme ho na středomořské Ibize. A po několika litrech sangrie se to sní jedna radost..."

Na závěr zcela hypotetická otázka. Pokud byste z jakéhokoliv důvodu nechtěl nebo nemohl žít v České republice, kterou zemi byste si zvolil?

,,Dovedu si představit život v Paříži... Ale pozor, v tom, kde žít, máme doma jasno. Podzim života chceme strávit právě na naší oblíbené středomořské Ibize."

Připravil Josef Musil Elnorsen.