Co byste nám o sobě prozradili?

Milan: Jmenuji se Milan Mráz, je mi 31 let a již osmým rokem žiji v Německu. Předtím jsem žil v Sokolově. Nyní pracuji jako barman.

Tomáš: Já jsem Tomáš Procházka, je mi 23 let a momentálně studuji posledním rokem VOŠ rozvoje venkova v Hořicích. Po dokončení školy se stěhuji za přítelem do Německa. Svůj volný čas trávím nejraději ve společnosti dobré knihy, protože rád čtu. Navíc mě hodně baví i historie.

Jak jste se seznámili a jak dlouho jste spolu?

Milan: Naše seznámení bylo poměrně kuriózní. Delší dobu jsem navštěvoval jeden videochat. Pamatuji si, že jsem tehdy pouštěl hudbu pro zábavu ostatních chatujících a čirou náhodou jsem u toho proklikával osoby, které se na mě dívají a poslouchají. Klikl jsem na Tomášův nick a objevila se mi fotka blonďatého kluka s brýlemi. První věta, kterou jsem tehdy Tomášovi řekl, byla poměrně triviální: "Máš sexy brýle." A touto větou zcela nečekaně a neplánovaně začal náš vztah, který trvá již 15 měsíců.

Tomáš: Ano, naše seznámení bylo opravdu neskutečně velká náhoda. Na onu větu, kterou mi tehdy poprvé řekl, se nedá zapomenout. Sice to vypadalo, že z toho nic nebude, ale byli jsme nakonec oba překvapeni, kam až se to dostalo. A nyní jsme spolu už poměrně dlouho a v prosinci letošního roku plánujeme také vstoupit do registrovaného partnerství.

Kdy jste se poprvé dozvěděli o možnosti uzavřít registrované partnerství i u nás?

Milan: To, že se homosexuální páry mohou registrovat v České republice, jsem se dozvěděl až v Německu, a to díky médiím.

Tomáš: Já jsem to zjistil díky zprávě v novinách, že byl schválen zákon o registrovaném partnerství. Už tehdy mě napadlo, že až si budu jist stálým partnerem, rád bych této možnosti někdy využil.

Proč jste se rozhodli do toho také jít?

Milan: Protože je to něco, co k tomu prostě normálně patří. Když se dva lidé milují a mají možnost uzavřít partnerství, měli by to udělat. A je jedno, jedná-li se o homosexuální páry nebo heterosexuální a manželství. Já svého partnera miluji, a proto si ho chci také vzít. To je to hlavní. Jsou samozřejmě i jiné důvody než tyto, např. když se stane někomu z nás nehoda či něco podobného, má ten druhý možnost se informovat na zdravotní stav druhého apod.

Tomáš: Jak již bylo řečeno, v případě, že se dva lidé milují, tak proč to nepotvrdit i úředně?! Myslím si, že přijetí onoho zákona je rozhodně přínosem pro naši komunitu a jsem za to velmi rád. Mezi důvody, proč uzákonit náš vztah patří i to, že případně mohu přítele zastoupit ve věcech zcela běžných v době, kdy on toho nebude třeba schopen. A za sebe mohu říci, že tento svazek je pro mě velkým životním krokem, který pro mě hodně znamená.

Už máte představu o své "svatbě" a o společném životě?

Milan: O obřadu jako takovém představy tak trochu máme. Je jasné, že bude v rodinném kruhu. Co se společného soužití týče, víme to, že se Tomáš přestěhuje za mnou do Německa. A to je asi zatím tak vše. Jinak bych chtěl podotknout, že jsem měl možnost být účastníkem na jedné gay „svatbě“ svého kamaráda, který byl jedním z prvních lidí, které jsem poznal tady v Německu.

Tomáš: Představu o naší "svatbě", jak se říká, už bychom nějakou měli. Vzhledem k tomu, jaký máme rok, bylo pro mě osobně velice důležité, aby naše registrace proběhla dne 12. 12. 2012. Je to magické datum, které pro mě velmi znamená. Nesmí u toho chybět určitě naše rodiny. Společný život bude pro mě představovat velké změny – ať už prostředí nebo nový jazyk - němčinu.

Milan žije v Německu, Tom v Krkonoších. Ve více než desetině gay a lesbických párů je jedním z partnerů cizinec. Co říkáte na to, že gayové rádi cestují a nebojí se seznamovat, či dokonce registrovat s cizinci?

Milan: Na tom, že gayové rádi cestují, není nic zvláštního. Přece jen nemají takové výdaje jako heterosexuální páry, které mají rodinu. Což ale neznamená, že jsme s partnerem o nějaké možnosti adoptovat dítě již nemluvili…

Tomáš: Co se týče vztahů s cizincem, tam bych já osobně byl opatrný. Přece jen to může být v některých situacích riskantní. Ale na druhou stranu pokud se do sebe dva zamilují, je jim jedno, kdo odkud je. Ale opatrný bych byl i tak. Může se stát, že na nějakém zájezdu nebo dovolené potkáte člověka, do kterého se zakoukáte, ale nikdy byste neměli ztrácet zdraví, ani rozum, a měli byste si dokázat říci všechna pro a proti.

A jak se vlastně dá vybudovat vztah na dálku, když oba zatím žijete každý v jiné zemi?

Milan: Ten se dá vytvořit jako každý jiný. Rozdíl mezi klasickým vztahem a vztahem na dálku je takový, že pro ten na dálku musíte mít pevnou vůli a vědět, že i když je mezi vámi velká vzdálenost, má cenu ten vztah udržet. Navíc - kdo opravdu miluje, nezná hranice…

Tomáš: Zajímavá otázka. Jde to jen v případě, že máte člověka, kterého nade vše milujete, a ten vztah vám stojí za to. Také je nutné mít velkou dávku důvěry v toho druhého. A když to vše dáte dohromady, tak vám i taková láska může vydržet. Navíc - kdo opravdu miluje, nezná hranice… (smích)

Co byste vzkázali ostatním párům, kteří o partnerství uvažují, nebo naopak se jim do něj příliš nechce?

Milan: Těm párům, které o partnerství uvažují, bych řekl jen jedno - jděte do toho, nemáte se čeho bát. Když člověk miluje, tak se vším všudy. Těm, kterým se do registrace nechce, bych řekl, že nemusejí uzavírat partnerství, pokud nechtějí, ale můj názor na to je, ať se prostě vezmou a basta fidly. Litovat toho nebudou.

Tomáš: Já když miluji, tak miluji naplno, a proto jsme se s Milanem rozhodli náš vztah potvrdit i před svým okolím. Není nic krásnějšího než vztah zpečetit i před ostatními, nejen v soukromí před přáteli a rodinou. A hlavně nesmíme zapomínat na to, jak dlouhý proces to byl, než bylo registrované partnerství u nás také přijato. Je to velký úspěch, tak toho využijme, když už tu možnost máme. Těm, kterým se do toho nechce, bych vzkázal, že jistě mají důvody, proč to nepodstoupit a nepovažují to za důležité, ale je to každého věc, není to povinnost, naštěstí… Pokud máte partnera, se kterým jste dlouho a jste si jistí sami sebou, tak do toho jděte a uvidíte sami.

Milda Šlehofer