Když jsem se přihlašoval do soutěže Sympaťák roku, ani na okamžik mě nenapadlo, co bych všechno zažil, kdybych náhodou vyhrál. Nikdy jsem neletěl letadlem a do "velkého světa" nahlížím zásadně přes televizní obrazovku. Teď soutěž Sympaťák roku, prázdniny a 19. září 2010. Pro mě osobně historická chvíle. Sedím v letadle z Prahy do Amsterodamu a pořád všechno v pohodě, ale když jsme přesedli do velikého Boeingu, který přistane až na JFK v New Yorku, v té chvíli už cítím, že se začínají psát dějiny jednoho celkem normálního barmana a podle názoru poroty soutěže jednoho obyčejného Sympaťáka roku.

"Ameriko, tady mě máš a dělej si se mnou, co chceš," říkám si v duchu poté, co jsme v New Yorku vystoupili z té létající železné krávy, která je velká asi jako dva paneláky na Letňanech. Jedna noc v Novém Jorku a ráno pět hodin letu do hlavního města hazardu, zábavy a světel. Zkoušel jsem počítat jednoruké bandity - hrací automaty v příletové hale letiště ve Vegas, ale když jsem jich měl kolem šesti set, nechal jsem toho. Las Vegas je místo, které vás okouzlí a spolkne. Vtáhne vás do sebe. Do svého tempa, do svého srdce a postupně do všeho, co nabízí.

Viděl jsem v Las Vegas nejslavnější kasína, nejslavnější hotely, největší kumulaci luxusu na jednom místě, viděl jsem nejslavnější show, které podle odborníků nikde na planetě nemají obdoby. Vůbec jsem si nedovedl představit, jak vlastně vypadá taková celovečerní show populárního Cirque du Solei. Všechno, co jsem o tomto podniku kdy slyšel, bylo pouhým zlomkem skutečnosti. Jediná nevýhoda těch představení je, že vám je neumím popsat, ale vřele vám doporučuju, jeďte se na ně podívat...

Sáhl jsem si na Las Vegas a zamiloval jsem se. Do toho místa, do jeho atmosféry, a při bližším zkoumání by se našlo i několik konkrétních černošek... ale o tom někdy příště. Umím si představit, že bych v tomto městě žil. Přes den vypadá Vegas trošku jako Čáslav v pondělí dopoledne, ale večer a v noci rozkvete, rozzáří se, otevře se a žije a žije a žije.

Las Vegas je druhé místo na světě, kde jsem si zanechal ukrytou svoji značku a musím se k ní ještě nejméně jednou vrátit. Las Vegas je místo, které mi bez ptaní vstoupilo do srdce stejně rychle a obratně jako jistý Vladimír Bihari do mé peněženky někde mezi I.P.Pavlova a Vyšehradem. Las Vegas budu mít v duši spojené s bezvadnou partou lidí - pětinásobným bavičem roku Petrem Novotným, moderátorem Lubošem Xaverem Veselým, producentem Martinem Vašíčkem, hodnou paní Pavlou, Pépéčkem, metrdotelem Milošem, generálním ředitelem akreditačního centra PC Michalem, s panem Juniorem, s Dědou, s Hantecem i s Hantecovou, Kakaovejma a zcela neznámým řidičem dodávky... "Petře, kdo to je ten pán?" "No to je přece... tééén. Aha. Kdo to vlastně je?"...Těm všem děkuji za životní zážitek.

Zajeli jsme si do Los Angeles. Prošel jsem si Hollywood v naivní představě, že potkáme některého ze slavných filmových producentů. No, alespoň jsem se u stánku s hamburgery tvářil, že jsem osobní přítel od Jirky Pomeje, ale nezabralo to. Pokorzovali jsme po Hoollywood bulváru, viděli jsme Kodak Theatre, chodník slávy, Beverly Hills, Santa Moniku... nedá se to vyprávět.

zdroj: sympatak-roku.cz