Věčným tématem – hlavně pro bulvární média – je režisérova sexuální orientace. V rozhovoru pro Týden.cz se k ní vyjádřil detailněji. Říká, že o své orientaci věděl už od pěti let. Při svém studiu střední školy ve Francii si uvědomil, že nemá cenu homosexualitu skrývat. Francouzi totiž na člověka s jinou orientací nepohlížejí skrze prsty, jak to mají ve zvyku dělat Češi, ale jsou se sebou navzájem smíření. Po návratu do vlasti odhalil Troška, ovlivněn francouzským přístupem k věci, svou orientaci i u nás.

Mnohé jistě překvapí režisérovy názory ohledně homosexuality. Například tvrdí, že odlišnou orientaci je třeba chápat v širších souvislostech. Čtyři procenta, což je číslo, které se dosud uvádělo jako počet homosexuálů v Česku, jsou podle Trošky minulostí. Lidí orientovaných na stejné pohlaví je údajně až 44 procent, pokud ovšem zahrneme do počtů i jedince, kteří (zjednodušeně) někdy v životě měli sex s člověkem stejného pohlaví (věznice, dlouhé plavby po moři, pobyty v horách, bisexuálové a podobně).

Rýpaly by určitě zajímalo, zda Troška někdy herce do svých filmů vybíral na základě toho, jak se mu líbili (míněno herce mužského pohlaví). Na to režisér jasně odpovídá: „Nikdy. Když se ohlédnu zpátky na své filmy, v žádné hlavní roli nevidím nikoho, s kým bych chtěl prožívat vztah.“

Možná si myslíte, že Troškovo místo je a vždy bylo jednoznačně u komediálního žánru. To se ale mýlíte; jeho vzorem při startu kariéry byl mimo jiné Václav Krška, režisér Stříbrného větru, což je přepis stejnojmenného románu velkého českého básníka Fráni Šrámka. Troška se chtěl tedy orientovat uměleckým směrem a zčásti tak učinil. Na scéně Národního divadla v Praze inscenoval Verdiho operu Don Carlos a jako režisér se podílel třeba i na úspěšném muzikálu Hamlet Janka Ledeckého. Svou rozmanitou tvorbou, která se sice ne vždy vyvedla do dokonalosti, dokázal, že rozhodně není troškař.